začni číst poezii
pak možná pochopíš
proč někdy mlčím
a jindy
hořím
are you ready for inner peace?
EDIT 2016
Nenávidím průvan
jak tvoje srdce vždycky zabouchne
když to nejmíň čekám
jak se moje srdce vždycky zabouchne
když to nejmíň čekám
proč překračujeme svoje hranice, pokud to není z lásky?
Krach
Běžíme. V cíli už zvedají kostkovanou vlajku do výše očí. V závětří ti otřu řasy, abys na chvilku viděla aspoň trochu té krásy. Lámu větev a přihazuju ji do ohniště, které jsme si v noci okroužkovali jako když si muž vybere ženu. Přešlapuju na místě, cílová rovinka byla překvapivě krátká. Nestihla jsem se zadýchat, postěžovat si. Protrpět konec. Tečou ti další slzičky potu po tvářích, vedu tě do stínu. Zchladnem a nepustíme svou ruku. Mělo to být jen fyzické vypětí, ale stala se z toho urputná snaha být lepší. A oheň hoří. Máme ho v tvářích. Kéž bych dokázala něco říct. Namísto toho usrkávám kávu z tvého kelímku a poslouchám jak neslyšně pláčeš. (Chtěla bych ti vrátit tvé věci. Ale ty jsi ráda, že máme důvod se možná někdy potkat. Jsi totiž slabší.)
Mrazák
Cash a fejm
Článek pro Artikl, červen 2018
Ty boty jsou značkový. Pamatujete na tu větu? Moje máma ji vždycky říkala, když mi chtěla koupit nijaké neforemné obrovské šedivé sportovní boty, zatímco já jsem chtěla barevné kolotočové s mašličkou a flitry. Doufala, že prosazuje kvalitu a šetření peněz, a snad i zodpovědné nákupní chování, protože pak pár let žádné křusky kupovat nebudeme, ale ve skutečnosti to byla blamáž. Výraz značkový byl pro mě stejně vyprázdněný jako slizký. Continue reading “Cash a fejm”
O mojí lásce
Nedržet. Nevysvětlovat. Nenutit. Dívám se do nebe a vidím tě. I srdce má stěny. Já vím. Continue reading “O mojí lásce”
Vlak
Ta magická chvíle přišla okolo třičtvrtě na jednu. Byla sobota. V Cobře jsme překvapili Dominika, když jsme mu oznámili, že není středa. Jela jsem vlakem za tebou a četla rozhovor s Petrem, který musel chodit temnotami, aby jimi mohl začít provádět. Continue reading “Vlak”
