Přijeli jsme domů

možná že nejvíc si pamatuju že se ti lidé usmívali
.
přijeli jsme domů. v pět ráno. ve tři odpoledne jsem vstala. celé odpoledne jsem plakala. 

.

těším se až to budu vyprávět někomu komu to budu chtít říct
 .
někomu kdo nebude má slova překrucovat a už během mojí řeči si z toho nebude tvořit vlastní článek na novinkách
 .
většinou jen stojím a přemýšlím jestli dává smysl se vůbec s někým bavit
 .
ale až přijdeš ty
 .
přepadnu tě
 .
zahltím tě
 .
vším co cítím co mám v hlavě a v srdci
 .
řeknu ti všechno
 .
jak se na mě dívali
 .
jak malé děti plakaly
 .
jak jsme neměli deky a jim byla zima
 .
jak na ně policajti křičeli
 .
jak se pořád ptali jak dlouho tady zůstanou
 .
jak byli vděční za čaj a rukavice
 .
jak odcházeli na vlak
 .
jak nám mávali a neustále se usmívali
 .
jak děkovali
 .
jak překládali ostatním naše pokyny do fársí a arabštiny
 .
jak měli vyděšené oči
 .
a někteří jak byli smíření
 .
jak se ženy bály že je někdo ušlape
 .
jak pokorně poslechli když jsme jim řekli že do některých stanů muži nesmějí
 .
jak jsme jim něco slibovali a nemohli to dodržet
 .
jak pracovníci červeného kříže utíkali
 .
někdy
 .
protože jim nic jiného nezbylo
 .
až tady budeš
 .
všechno ti to řeknu
 .
ale do té doby
 .
se nechci bavit s nikým o tom
.
co jsem viděla a proč
.
Advertisements
Přijeli jsme domů

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s