Země, kde všichni vědí, co je to Česká republika

Na letišti nás praštil vzduch. Hutnej a teplej tak, že se v něm orli jen tak pomalu brodí a obyvatelé Panamy při chůzi nezvedaj nohy. Lidi v tom vedru nekouřej. Opice vstávaj okolo čtvrtý odpoledne. Ale to všechno teprve zjistíme. 

Autosave-File vom d-lab2/3 der AgfaPhoto GmbH

V Panama City, městě žlutých taxíků, na jedný straně blikaj mrakodrapy a na druhý stojí skromný Casco Viejo. Z New Yorku do Říma za dvacet minut chůze podél Pacifiku. Domy ghetta jsou ty nejhezčí ve městě. Visí na nich panamský a etiopský vlajky, na napůl spadlých balkónech se suší prádlo. Po kamenech mezi mrakodrapy přeběhne mýval. Nebo posoun. Těžko říct, je tma.

Krabičky cigaret stojí 4,5 až 6 dolarů. Jsou schovaný pod pultem a když si je chceme koupit, občas dostaneme pohled typu SRSLY? Na ulici se dealujou celé kartony. Jako bony nebo tráva. Ptáme se svraštělého černocha v Davidovi, kde se dají koupit levnější cigarety. Nooo nooo, plís, Chésus krájs. Jo takhle.

Na ostrově Boca Brava potkáváme jen pár lidí a opice. Kluci po moři přivážej rejži. Dělám na pláži hvězdy. Po sto letech.

10000136_10153785386491273_1096282197_n

Jedeme na sever. V deštném pralese nám po kůži začíná téct pot. Makonnen. Míjíme osamocené chýše a cedule s obrázky hadů. Les spí.

I WAS BORN IN GERMANY. I HAVE TO HELP PEOPLE

Lodní taxík nás v karibským Bocas del Toro vyhazuje na ostrově Bastimento přímo v hotelu, který stojí na kůlech v oceánu. Všichni jsou tu potetovaný a kouřej. Vítá nás holohlavej týpek z Německa, obličej hozenej do zředěný kyseliny. Chci ho pozdravit, ale vypadne ze mě TADY MAJ VŠICHNI KÉRKY A KOUŘÍ SE TU?

Kérky? Vyhrne si tričko a ukazuje mi obřího štíra na zádech. Tohle je můj dům. Tady můžete kouřit všude. Já jsem se narodil v Německu, mým poselstvím je pomáhat lidem. Ta věta nás, holky z Česka, řeže jako vzpomínky Emila Utitze.

Děti jezděj na skejtu, tančej a zpívaj. Sahaj mi na vlasy a usmívaj se. Divoký stvoření jižních krajin. Mají jenom to, co k životu potřebujou. Nic je nekazí. Mezi pláží a dřevěným hotelem prodává paní na chodníku naproti potravinám rejži s masem, je tu pár restaurací, džungle a rastafariánská vege farma. Majitel nám plynnou patois nabízí k rannímu smoothie hašiš.

Je šestýho února. Emancipate yourself from mental slavery.

Autosave-File vom d-lab2/3 der AgfaPhoto GmbH

Autosave-File vom d-lab2/3 der AgfaPhoto GmbH

DUHY

V horách v Boquete nepřestává pršet. Půlnoční výšlap na Vulcán Barú je zrušenej, protože v tomhle počasí se tam jít nedá. Jedeme na farmu, kde pěstují naše nejoblíbenější ovoce. Kávu. Vidím ochutnávače Tracyho, tygra i Lauru. Po dvou dnech odjíždíme na jih. Ve studentském hostelu zůstávají lidé, kteří čekají na slunce, aby mohli jeho východ vidět na vrcholu sopky. Celou tu dobu jsou v Boquete na nebi dvě duhy.

Autosave-File vom d-lab2/3 der AgfaPhoto GmbHAutosave-File vom d-lab2/3 der AgfaPhoto GmbH

DO YOU OPEN NO WORRIES EVERY DAY? NO! I NEED TO SURF

Santa Catalina. Jedna silnice, bambusový restaurace a terasy. Slunce je tak silný, že černej písek na pláži vypadá žlutě. V noci pláž mizí. Oceán sahá ke schodům našeho hotelu Mama Inés. Okolo ostrova Coiba plují tisíce barevných ryb, malý žraloci, delfíni a obří želvy.

A No Worries. Bar, ve kterým mají jedno z nejlepších jídel, který jsem kdy jedla. Melounový daiquiri a Juan Carlos. Kluk, kterej sem přijel před dvanácti lety, aby moh každej den surfovat. Říkám mu, že chci vidět velryby. Těch je tu spousta. Jen nevím, jestli je na ně teď správnej čas.

Ležím na pláži a pozoruju surfaře, který čekaj na svoji vlnu. Okamžik, který trvá věčnost. Zhluboka se nadechnu. Žádná omítka. Čistej Neuromancer.

Autosave-File vom d-lab2/3 der AgfaPhoto GmbH

Po týdnu opouštíme i Santa Catalinu. Na silnci potkáváme Juliana. Francouze, který v Boquete čekal na výstup na sopku. Lidi brečeli, omdlívali a tekla jim krev z nosu. Stálo to za to? Jo.

Sedíme v autobuse. Není co říct. Hola, chicas! Juan Carlos stojí vedle okýnka. Něco se zastaví.

Autosave-File vom d-lab2/3 der AgfaPhoto GmbH

Autosave-File vom d-lab2/3 der AgfaPhoto GmbH

Už nestíháme dojet na Playa Venao. Na dva dny se ocitneme v Coronadu, městě duchů. Okolo pláže stojí bary a hotely. Nejsou v nich lidi. Sci-fi v reálným čase. Bydlíme na haciendě u smutnýho milionáře. Na zahradě je několik domů, bazén s vířivkou a dva rotvajleři.

Autosave-File vom d-lab2/3 der AgfaPhoto GmbH

AND YOU ARE MY INDIAN WIFE

Panama City. O tři týdny později. Hledáme do tmy bydlení v Casco Viejo. Hostely a hotely jsou plný. Dostáváme se do ubytoven blízko ghetta. Mezi vypáčenými zámky nás na chodbě pozorují černoši, kteří se tváří temně a opravdově. Baví se tím, jak předstíráme, že to máme v píči.

Autosave-File vom d-lab2/3 der AgfaPhoto GmbH

Na ulici na nás mávne mladá Američanka. Naproti jejímu domu je novej hostel. A tak bydlíme u paní, která si do svýho bytu dala tolik paland, kolik se tam vešlo. Fish market už se nám nezdá nebezpečnej, hlasitej a zrychlenej. Je to obyčejná pražská náplavka. Chce si mě vzít sjetej peruánskej indián. Ahoj Danko! A pak už zase blikaj mrakodrapy. Dívám se do země. Těžko říct, na co je teď správnej čas.

Juan Carlos mi posílá pusu horkým vzduchem. Upřeně se na mě dívá a zatíná levou dlaň v pěst. Bije o svoje srdce. Já vím. Tep, blízkost a surf.

Autosave-File vom d-lab2/3 der AgfaPhoto GmbH12834671_10153785386541273_1946603766_n

více cest

Advertisements
Země, kde všichni vědí, co je to Česká republika

One thought on “Země, kde všichni vědí, co je to Česká republika

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s