Chtěla jsem ti ještě říct, že to všechno je možná napořád. Tak se neboj. Malý prohry a úzkosti si můžeme zapisovat do diářů a zítra se jim smát. Není potřeba trhat kytky. Můžeme je nechat růst. Chodit jenom po slunci a mít kvůli tomu vždycky zpoždění. Čekat na to, až se nám bude chtít spát. Můžeme se zahřát vínem, který nám upadlo do čaje.
Nepřestávám věřit, že ty věci jsou skutečný. Někdo si mě prostě vybral. NEO.
Nepřestávám věřit, že do tohodle světa patřím. A že slzy mají smysl. Asi se zamiluju a podívám se na Hříšnej tanec. Občas potřebuju sedět v koutě. A vždycky, když z něho vyjdu, jsem zase trochu jiná. Ještě trochu pracuju na tom, abych nevypadala pořád tak smutně.
A asi si zítra koupím tyčovej mixér, jsou to takový maličkosti. VIDLIČKOU HUMMUS NEVYROBÍŠ.
Pamatuju si, jak jsme koukali v Aeru na Trainspotting a v Edinburghu seděli na těch schodech. Postupně zahazuju všechny okamžiky, který se ještě nedávno vracely jako dávivej reflex.
Dám si kafe a usnu na pláži bez větru. Možná už dávno nežiju tady. Přestávám dočítat knihy. Nechci vědět, jak věci dopadnou.
