Tady a teď

Článek na téma: Pod vlivem

Že prý pod vlivem se mi bude dobře psát. Červené víno na rtech, jako kdybych právě zakousla nějakou nevinnou dívku. Přežijí jen milenci. Ano, ale budou smutní pokaždé, když si vzpomenou na to, jaké to bylo dřív. A vůbec – pokud žiješ věčně, možná není nic horšího než vzpomínka. Výsměch tomu, co už se nebude opakovat a ty musíš pořád něco vymýšlet. Pořád přidávat, obnovovat. Napadlo mě – Dám si jednu skleničku, aby to bylo uvolněné, autentické a udělám experiment – nebudu text editovat. Na editaci má být člověk totiž střízlivý, to víme moc dobře. A co napadlo tebe? Že prý na mě mají vliv čtyři věci, přesně v tomhle pořadí. Káva, láska, práce, sex.

Takže ta káva. Jistě. Vždyť bez ní bych snad ani nevěděla, k čemu je chuť. Vystačila bych si se zrakem, sluchem a dotyky kůže o kůži. A zase ti milenci – nesmrtelné propojení hmatu a čichu. Ale káva, káva je, příteli, závislost na čichu a chuti. Někdy usínám a těším se na probuzení, protože si dám kafe. Uspává mě vůně čerstvě namletých zrn z Etiopie.

Ale teď tedy něco o lásce. Nebo snad ani ne. Vždyť už to nazpíval Pavel Dobeš. Možná příště.

Sex v tramvaji

Práce… trávíme v ní tolik času. Prohlížím ZOOT nahoru a dolu, hledám crop topy, culottes a sandály na platformě, vybírám kolekce s fashion blogerkami. Bavím se s nimi o tom, jak lidi tlačit, aby nad svým vkusem víc přemýšleli, jak je vyzvat, aby si vážili možnosti být osobití. Jak jim říct, že móda není povrchní zvrhlost a záležitost vyšší třídy, ale odraz kultury člověka a jeho společnosti. Žiju tím xxx hodin každý den. Ale není to nic, co by se dostávalo hlouběji. Nejsem to já. Nepláču kvůli ní, nerozčiluju se kvůli ní. Moc o ní po nocích nemluvím a když usínám, nemyslím na ni. Podle mě ses trochu spletl.

A ten sex. Pod vlivem sexu. Bavíme se o tom, jestli ho ráno v tramvaji na lidech vidíme. Párkrát jsem to zkoušela sledovat, ale stydím se na lidi s touhle myšlenkou i koukat. V hlavě mi pak vyskakují imaginární dialogy. Mám na čele otazník, tvářím se suše a úřednicky, cestující zvedají hlavy a říkají Ne. Ráno ne, ale večer jo.. myslim teda. Jistě, ani jsem se nestihla osprchovat. Ne. Ne. NE. No dovolte, co je vám do toho. Jistě, jako každé ráno.

Sklápím oči. Už mi nic neříkejte, kdo to má poslouchat. Stojím tady, opřená o zadní sklo. Šťastná, s přiblbým úsměvem. Pod vlivem. Prý mě máš rád takovou, jaká jsem. To je dobře. Tramvaj dorazila na místo. Brzo bude večer.

P.S. Tenhle text nevyšel v Artiklu, protože byl málo o módě. TVL, Zuzko, to je zas článek, kterej pochopěj čtyři lidi.

 

Advertisements
Tady a teď

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s