Rukopisy

Píšu to samý jako tisíc jiných lidí. Píšeme na počítači. Chybí nám rukopisy. Už možná nepoznáme svůj vlastní. Cigareta ti hořela vždycky v levý ruce. Ale kterou rukou bys napsal slovo ROZBŘESK?

Taneční skupina se připravuje na představení ku příležitosti třetího výročí otevření obchodního domu. A já sbírám. Dobré lidi. Třešně u silnice. Jsem moc malá, zbyly na mě už jen dvě véčka. Přesně na letní náušnice. Myšlenky. Se. Čtu rozhovor o štěstí a není mi líto tanečnic. Mají svůj velký den. Doufám, že jim je tak dvanáct.

Sbírám. Abych příště napsala něco výjimečnějšího. Nenávidím ten pocit, že píšu jenom to, co už tady bylo. Že dělám jenom to, co už tady bylo. Že zažívám jenom to, co už tady bylo. Nikdy jsem si nevěřila. To jen v některých záblescích někoho poprosím. Aby. Si. Přečetl. Něco. Co. Jsem. Nejdřív. Musela. Prožít. A pak uteču, protože se stydím a nechci znát reakci. Co když hodíš tu cigaretu na zem (NA ZEM!) a řekneš VELIKÝ POTLESK… Ne! Bože!

Stačí skoro slovo ROZBŘESK aby se z toho stala báseň. Představení končí. Slyším zábavněneškodněrozšafnědebilního moderátora, jak volá VELIKÝ POTLESK!

Trhnu sebou. Ne! Bože! Tak to nemůže být. Dobré představení přece nikdy nesmí končit výkřikem VELIKÝ POTLESK.

Advertisements
Rukopisy

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s