A já chtěl tolik slíbit

Tak už ji mám. Báseň. Pro všechny, kdo ještě na někoho čekají. Pro všechny, kdo se ještě musí s něčím smířit. Pro ty, kdo věří, že bojovat se dá taky pohlazením. Nebo možná musí. Pro všechny, kdo při úplňku nespí. 

Vznikla pravděpodobně v roce 1974 někde v Praze. Nezatěžkaná příběhem, se kterým jsem ji našla v roce 2003 ve starý skříni. Napsala jsem na ni před těmi třinácti lety odpověď, která byla hlavně pro mě. Aby mě konejšila, aby mě povzbudila, že jednou třeba možná někdy tři tečky

Dnes už jsem docela dospělá a vím, že na tohle čekat nemá cenu. A stejně tak vím, že i přesto je to v pořádku. A taky je pro všechny, kdo se nebojí říkat pravdu (i když třeba někdy napsali dopis, který neodeslali). Pro hřbitovy i obyčejný zahrady. Pro kluka, kterýmu sme dali kdysi dávno peníze na kytku pro mámu. Pro lidi, se kterýma budeme za týden PRÁŠIT. Pro Davida z Hranic a pro Nikolku z Ústí. A pro Míšu, která nemohla jít na kadeřnici, protože měla čtyřku z matiky. A pro tebe.

Pro život. Protože nám přivádí krásný lidi do cesty jen tak, nezištně. Nechce za to řád, veřejný poděkování, peníze ani lajky. I když já bych tomu svýmu ráda poděkovala a nějaký řád mu taky ráda dala. Je dost hrdej, tak nevim, jestli to přijme.

tatu

Advertisements
A já chtěl tolik slíbit

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s