Bytost

Když jsou si dva lidé blízcí, vytvoří mezi sebou třetí Bytost. Nenápadnou, ale silnou. A ta je věčná. Naše právo na Bytost, kterou jsme mezi sebou stvořili, je nezadatelný. Sorry.

Pár let nám trvalo, než jsme si to přiznali. Ale teď už její existenci ani jeden nezpochybňujeme. Bylo by to trapný. Vznáší se nám nad hlavami, i když je máme schovaný v písku. Stačí se podívat nahoru. Třepetá se. Vidíš? Pořád tam je. A je jí líp než tenkrát, když… použiju svoji starou známou metaforu s hovnem:

/přišel a měl na čele hovno/

Máš na čele hovno.

Nemám.

Máš, vždyť ho vidim.

Nemám.

Máš, je to vidět a dokonce to už trochu cítím.

Nemám, to se ti zdá, nech mě bejt.

/na chvíli odešel, vrátil se/

No… Takže?

Něco tam možná bylo, ale už je to pryč. Umyl sem se.

Ehm, teď to máš úplně po celým obličeji… 

Umyl sem se. Sem čistej. 

Promiň, ale nejsi. Nejsem slepá.

Jestli se chceš hádat, tak já můžu jít třeba do prdele.

Proč hádat? Já ti jen říkám, že by ses měl podívat do zrcadla, jestli mi nevěříš. Máš to všude.

A já ti, do hajzlu, řikám, že sem se umyl a sem úplně čistej.

Nejsi, dyť to vidim. Seš úplně celej od hovna, viděj to úplně všichni a už to cejtěj i támhlety lidi dvacet metrů od nás.

Fajn, když chceš bejt hysterická, du pryč.

Jak hysterická? Jenom ti řikám co vidim.

Zavolej mi, až se uklidníš.

/bouchnul dveřma/

Bytost mezi námi tenkrát hodně trpěla. Usedavě plakala a nechápala, jak se do tohodle světa mohla dostat. A proč. Proč jsme ji stvořili. Vůbec jsme ji neslyšeli. Jojo, skoro se nám podařilo ji umlčet. Good job. Seděla v kleci, vyhladovělá, vyhaslá.

Ale JAK ŘIKÁM, nedá se jí zbavit. Odplata byla dost tvrdá. Někdy sem si říkala, že možná až moc. Dnes se zdá, že se věci vrací na správná místa. Vyklepáváme ještě z vlasů zrnka písku, ale Bytost je zdravější. Ještě se bojí mluvit, protože neví, co od nás čekat, ale když nás k sobě přivede, potutelně se usmívá.

Je z ní samorost. Dělá si co chce. Kdykoliv se rozloučíme, už zadává do kalendáře další termín náhodnýho setkání. Její oblíbený filmy sou Svatební cesta do Jiljí a Kulový blesk. Minule si to pouštěla furt dokola, až sem na ni byla protivná. Kdo má furt poslouchat ty zkurvený vzpomínky na tebe. ZKURVENÝ VZPOMÍNKY NA TEBE.

Jo a pozor. Je alergická na lži. Zvrací. Tak buď opatrnej, ať nemáme novou metaforu.

 

Advertisements
Bytost

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s