Prague Pillow Day

Moje cesta začala na Letný. To je taková spolehlivá kolegyně, kterou byste za nic na světě nevyměnili, protože je loajální, chytrá, svědomitá, schopná a milá. V knihkupectví na Miladě na mě čekala objednaná kniha. Zajatec zajímavostí. Výběr nejlepších fejetonů Tomáše Baldýnského, které napsal pro Lidovky. To je tak. Tenhle člověk mě kdysi naučil sledovat filmy. Chodila sem na gympl a pravidelně si kupovala časopis Premiere. V něm sem hltala jeho neskutečný texty a předčítala je kamarádům. Dodnes ráda vyprávím, jak smetl Krysaře recenzí v jedné větě. A já chodila na KAŽDÝ film, o kterém tenhle člověk napsal, že se mu líbil. Byl to první a poslední muž, kterého jsem poslouchala na slovo. Naštěstí o tom nevěděl.

V HNST.LY jsem nakoupila mámě věci, který na sobě mají napsaný něco, co ji nevyděsí. Takže mýdlo a krém. Olejový parfémy a krém s názvem Nohy bosé jsem neriskla. Ten, co jsem vybrala, se jmenuje Do lesa, ale vysvětlím jí, že s ním může i Do taxíku, kterej ji poveze Do centra.

Vinohrady sou jako holka ze základky, která chodila o pár ročníků vejš a vy ste se snažili být jako ona, ale ve skutečnosti dodnes nevíte, jestli to neni uplná kráva. A je tam ráj. Jmenuje se Book Therapy a je to opravdu terapie. Uvolníte se, odcházíte šťastnější a necháte tam spoustu peněz. Ale kdo by ke štěstí nepotřeboval knihy o japonských interiérech, o dětech, které se ptají, co bude až umřou, drahý čokolády, sešítky, tužtičky a květináčky. To všechno veganský, samozřejmě.

Moderat v jednu ráno v odsvěceným kostele plným červenýho kouře. Moment, který jsem si nechala minulej tejden zabalit a vzala si ho s sebou. Teď jsem ho vytáhla před nejhezčím kostelem v Praze. Na Jiřáku slunce zase svítí, jakoby to bylo naposled, a Bad Kingdom jede. Už tady nežijeme. Každý pondělí večer tu probíhá nauka o víře pro děti a mládež. Kolik dětí a mládeže tam tak chodí? A pořád ještě se tu na schodech scházej lidi, který se nemilujou, ale nechtěj bejt sami? Dívám se na fontánu, a zase v ní vidím bezdomovce holit si vousy. Kávový klub. Někdy v sobě mám tolik sentimentu, že bych mohla hrát v Gilmorkách. Nemáte menší? Pierre by měl řeči, že tu dnes neni Crush, ale já už nic víc nepotřebuju.

Procházím Žižkovem. To je kluk, kterej vás může naštvat sebevíc, ale vy ho stejně máte pořád rádi. Moje samota končí. Jdu za Dankou. Ještě se zastavuju, ještě se nadechuju, ještě se rozhlížím. Maj tady novou bezlepkovou pekárnu. Má francouzskej název. Štamgasti z Vystřelenýho voka to jistě ocení. Tu dvoukorunu vám dám. Počkejte, kam běžíte? Já se vrátím. Stojím tady, v prosinci 2016, piju kafe, jako milionkrát. Ale vím, že než ho dopiju, bude všechno jinak. Možná, že moje samota naopak začíná. Slibuješ?

Advertisements
Prague Pillow Day

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s