Vánoční příběh o marketingu

Kiwi. Tak pěkné slovíčko, že by se mělo využít. Uděláme z něj Miss Kamenické ulice, levé strany od Milady Horákové, třetích pater a výše. Nebo mu založíme Youtube kanál. Zapojíme ho do dalšího pokračování mezinárodní soutěže Eurovea. Pardon, Eurovision. Uděláme z něj prezidenta (škoda, že nemůžeme být monarchie.. nebo?). A poté po něm pojmenujeme server s letenkama. Když pak bude prodávat naše hrnce, půjdou na dračku. Nikdo nebude chtít vařit v ničem jiném, než v našich hrncích.

Za poslední měsíc se Kiwi stalo ambasadorem několika zbrusu nových ambiciózních projektů. Na tiskových konferencích přitahuje pozornost všech, ačkoliv k samotným nápadům nemá co říct. Jeho úkolem je usmívat se, občas zamávat, mrknout, a tak nějak šířit tu pohodu. Kiwi, proč jste se stalo amabasadorem netoxických a nelámavých pastelek pro dospělé? Myslím, že je skvělý nápad, že po tolika pastelkách pro děti konečně někdo myslel také na jejich rodiče. Projektům, které probouzí lidskou kreativitu, tleskám, a vždy je rádo podpořím. 

Je sedm ráno a většina přeborníků na flat white ještě spí. Jejich zákazníci totiž vstávají před desátou. Kiwi už ale frčí Liftagem na první schůzku. Ve vymazlené zasedačce s výhledem na město, kde se rozhoduje o velikých věcech, jako ve kterém pořadí budou příchutě minerálek vystaveny v regálech obchodů ve druhém kvartálu příštího roku a jestli nebude potřeba s novou kampaní přejít na tykačku (Doba jde kupředu, už nemůžeme být obyčejná minerálka, potřebujeme být lovebrand. Lidi si nás nekupují proto, že mají žízeň, ale proto, že se s námi chtějí ukázat. Nejsme minerálka, jsme nejlepší přítel!), jedná o podmínkách možné exkluzivní spolupráce. Víte, kromě minerálek jsme začali plést taky čepice. A myslíme si, že k tomu je vaše osobnost ideální. Kiwi nemůže popřít, že mu to lichotí. Na zlomek vteřiny se zamyslí, jestli se ozvali také Jahodě a Granátovému Jablku. Sotva. Stačí se s naší čepicí ukázat dvakrát do měsíce po celý následující rok na některé ze společenských akcí. Jako i v létě? Jasně.. nemusíte tu čepici nosit doopravdy, stačí si ji vzít na fotku. Totiž, stejně je potřeba ty tři zapůjčené čepice na konci roku vrátit v původním stavu. Takže ani nebudou moje? Ale ano! Na celý rok! Ale nesmí na ně pršet nebo sněžit, takže nosit raději v interiéru. Krásná a sebejistá Junior Brand Managerka se široce usmívá a poočku sleduje hodiny, aby neprošvihla další meeting.

Později má Kiwi pravidelnou schůzku se svým tlustým manažerem. Kiwi, tady už máme nějakej strop. Abysme mohli dobít Čelákovice, je potřeba trošku upravit image. Jak? Jsem prostě Kiwi. Uvnitř zelený, zvenku hnědý a chlupatý. Jasně, to je v pořádku, a tak tě máme všichni rádi. Nakonec, za svůj úspěch vděčíš jen a jen samo sobě, a jen tomu, že jsi autentické a na nic si nehraješ. Jenom říkám, že bychom tvoje Já měli do nového roku trochu posunout, aby bylo ještě lepší, chutnější, zdravější… No, jen to řekni. Mám být BIO! Takhle jsem to úplně říct nechtěl, vymlouvá se tlustý manažer. Ale ano. Kiwi se samým vztekem koulí ze strany na stranu. Nemůžu tomu uvěřit. Ty, kdo mě znáš ze všech nejdýl! Moc dobře víš, že BIO nejsem a nikdy nebudu. Můžeme to samozřejmě vést trošku jinak, ne tak explicitně. Co třeba Z farmy? Z ekologického zemědělství? Nejlepší by bylo Lokální, ale to neukecáme.. No, tak to vůbec nebude působit debilně. Dobrý den, já jsem Kiwi Z ekologického zemědělství a zazpívám vám Vánoční píseň Nesem vám Kiwi. Dodává své řeči těžce sarkastický tón a spodní chmýříčko se mu zasekává do spár v kuchyňském prkýnku, až ho tlustý manažer musí přesouvat z místa na místo. Vztek uvnitř Kiwi stále sílí. Tlustý manažer mu to vidí na naježených chloupcích. Neříkej něco, čeho budeš později litovat. Ty víš, že tě mám rád. To už Kiwi nevydrží. Ne. Přikutálí se na úplný okraj kuchyňské linky, aby bylo tlustému manažerovi co nejblíž. Aby každé jeho slovo dopadlo přesně tam, kde se zařízne jako papír do prstu a aby si tlustý manažer do smrti pamatoval tenhle moment. Máš rád jenom svoje hrnce.

V Praze napadl sníh. Hrad vypadá jako pohádková kulisa, ze Staroměstského náměstí se stal ladovský obraz. Kiwi je smutné. Mám toho dost. Mám dost pletených čepic v srpnu, nemůžu si ani vypít vodu, na jakou mám chuť, aby mě náhodou nevyfotili paparazzi, z pastelek mi dali akorát oranžový odstíny z kolekce 2014, který jim zbyly, protože se Holanďani nedostali do finále Mistrovství světa ve fotbale. Copak sem zasranej Pomeranč? Nebudu exotická děvka z Ovocnýho trhu. Ať si najdou někoho jinýho. Třeba Mladej Kokos. Stejně sem chtělo studovat veterinu. 

Šourá se ztichlým městem. Vánoční svátky mu dávají možnost zastavit se a podívat se na domy v klidu z jiných úhlů. Sleduje renesanční štuky v Kaprovce. Zase začíná sněžit. Možná bude kalamita. Auta raději nevyjíždějí a lidé chodí po silnicích. Parta dětí se začíná koulovat. Kiwi se schovává a pozoruje je zpoza lahváče, který tu někdo včera zahodil. Ještě aby mě někdo sebral a rozmáznul o Klementinum. Náměstí Jana Palacha jako kdyby bylo osvětlené neony. Asi nějaká site specific instalace na Rudolfinu. Přichází k majestátním schodům a prohlíží si obrovský billboard, jehož světlo dopadá až na Vltavu a vytváří na ní dojem divoké vesnické tancovačky.

Ripe mango fruit isolated

 

 

 

 

 

 

Advertisements
Vánoční příběh o marketingu

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s