Pevný linky

Byly to roky na začátku milénia. Šéfredaktorem Respektu byl Tomáš Němeček, Roman Šebrle přivezl zlatou, Youtube ještě neexistoval a Astrid Lindgrenová už byla po smrti. Zavolala jsem ti. Zvedla jsi telefon a zeptala ses, co se stalo. Mlčela jsem. 

Přijela jsi za pár minut. Dívaly jsme se na sebe. Svírala jsem v náručí velikou plyšovou ovci. Ovečku. A svetr, který pořád voněl poslední marlborkou. Voní. Pořád. Voní. To všechno máš ve tváři, kdykoliv tě potkám.

Chtěla jsem si rozbít čelo o zeď. A ty jsi nic neříkala. Měla jsem pocit, že když mi poteče krev, lidé lépe pochopí, jak to bolí. A jak moc to není fér. Hele, teče mi krev, TAK MOC to není fér. Věděla jsi přesně, jak to myslím. Krev, která vytéká z paže, je tak tichá, klidná a pomalá. A pak najednou, během vteřiny, strašně moc špiní všechno okolo tebe. Dá se po ní taky uklouznout. Praštit se do hlavy. Musí se to uklízet. Je to nepříjemný. Špatně se to myje. Krev lepí.

Jizvy, běloba, mdloby, modřiny, náplasti, dlouhý rukávy, nevolnosti na tělocviku. Všechno je to tak strašně VIDĚT. A to je dobře. To jsme chtěly. Aby si nás všimli. To všechno máš ve tváři. Dvě jizvy. Jednu moji a jednu svou. Ještě je nesmyl žádný z tvých školních titulů. Žádná z tvých nevěr. Pevnou linku, u který seděla moje máma. Chodník, po kterým šla ta tvoje. Pracovala naštěstí za rohem. To všechno máš ve tváři. Vždycky, když tě vidím.

Pasový fotky mrtvých lidí. Fejsbukový profily mrtvých lidí. Telefonní čísla mrtvých lidí. To všechno máš ve svojí tváři. To všechno, na co nemůžu odpovědět. I přeplněnou refýž na Andělu, kde teprve stavěj Nový Smíchov. (Volala jsem ti každý den po dobu dvou měsíců.) O nic jsem se tě neprosila, a tys přišla. Nikdy jsi mě neopustila. Lasse a Bosse a já. To všechno máš ve tváři ještě pořád. A vzkaz, že jsem na nic z toho nezapomněla.

Poznala bys mě ještě? Jsem teď docela obyčejná. Oranžový martensky jsem prodala už před pár lety uprostřed nákupního centra Flora. Ale jaký to bylo. Prohlížela jsem si tu ženskou. Jestli má nárok je nosit. Jestli rozumí tomu, na jaký koncerty v nich má chodit. Jestli ví, že je má ještě víc okopat. Jestli ví, jak se to vůbec dělá. S kým se má bavit, když v nich jde ven. Chápeš ne. Jestli ví, s kým se má bavit, když má na nohou moje martensky.

To všechno

máš ve tváři

vždycky když tě vidím

Jestli ještě vůbec

někde jsi

VYTOČILA JSEM TELEFONNÍ ČÍSLO. TELEFON, KTERÝ LEŽEL PŘEDE MNOU NA ZEMI, ZAČAL ZVONIT. STISKLA JSEM TLAČÍTKO PŘIJMOUT HOVOR. PŘILOŽILA JSEM SI MOBIL K DRUHÉMU UCHU. TELEFONOVALA JSEM SAMA SE SEBOU.

Advertisements
Pevný linky

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s