Konec zimy

Po zádech mi přeběhl mráz. Poslední tuhle zimu. Je totiž březen. Dobíhám ho. Otevírám šatník. Vyndavám džínovou bundu. Ukládám parku s kožíškem. Skládám obří šály. Zase jsem se vrátila. Je tu toho ještě tolik, co vám musím říct. 

Balím do krabic zateplené boty nad kotníky. Vyvěšuju šaty na ramínka. Otevírám okna. Nasazuju sluneční brýle. Hromadím do misky pět druhů ovoce. Objednávám venkovní tenisový kurt. Nakupuju sazeničky. Sedám si s kávou na parapet. Píšu fragmenty.

Potkala jsem někoho, kdo mluví ještě míň než já. Musím víc číst.

Kreslím výhled do zahrady. Mlží se mi oči. Poslouchám. Šeptáš.

Děkuju.

Šoupneš nohou po zemi. Špičkou pohladíš můj stín, a pak ohneš kus trávy, který jakoby omylem vyrostl na okraji chodníku. Dáš mi ruku na rameno. Znovu zašeptáš.

Vzal jsem si tě, protože jsem věděl, že brzy zemřu.

Advertisements
Konec zimy

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s