Voní, ale kvete tak krátce

Vzpomínám si na tebe. Nikdy ses nehlásil. I když ti bylo dvanáct, nechtěl sis připadat jako žák. 

Rok lásky mi změnil pohled na svět okolo i uvnitř mě. Dokázala jsem tolik, že nebylo kam dál jít. Tak je to se slávou, s dobytím vrcholu, s vyléčeným pacientem. Pak se ukáže, jak je na tom člověk s osobním rozvojem. Jestli vidí za roh. Jsem vděčná, že jsem stále na začátku. Nenaplněnej potenciál. Není co víc si přát.

Nevěřím na osud, ale stejně se mi někdo pořád snaží říct, že bych měla. Roky jsme měli svoje tajný znamení. A máme ho dodnes. Jedeš autem po dálnici a pootevřeš pusu. Vzpomínám si na tebe. Přesto bych nechtěla být mladší. Zdá se mi, že čím víc toho mám za sebou, tím je cesta přede mnou delší. Navíc, kdyby byl svět černobílej, existovalo by odpuštění?

Pootevřeš pusu a vzpomeneš si na zadní lavici ve třídě. A já mezitím na druhým konci země hraju Talisman. Líbí se mi pocit, že ovládáme paralelní světy. Když někomu přinesu kytku, a nakonec ji dám někomu jinýmu, protože je to potřeba. Nevěřím na osud, ale nosím šeříky.

 

Advertisements
Voní, ale kvete tak krátce

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s