(Po)Malá Smrt

Břicho tě kupodivu nebolí, ale je kulatý, jak kdybys byla dítě z východního Konga. Tramvaj měla jet ve třicet dva, ale je třicet šest a ty tady furt stojíš. Jako mohlo by začít ještě pršet. Jo aha, koukla ses blbě na řád. Skvělý. 

Ksicht máš napuchlej jako Halina. Jedna tvář je větší než druhá. Tvoje práce nedává fakt žádnej smysl. Ale jinou nemáš, protože ti neni nikdo schopnej pomoct něco sehnat a sama to nezvládneš, protože seš nemožná, takže smůla. A stejně by ti jinou práci nikdo nedal, protože nic neumíš. A všichni sou kreténi.

Deš si koupit dva obrovský donuty. Každej má tak kilo. Jako na váhu. Dohromady stojej kilo. Sou prej domácí, takže by v nich neměl bejt palmovej olej. Ale nejseš si jistá že jo, jenomže už máš tak černo před očima, že si je kupuješ, aniž by ses včas dopídila pravdy. Zeptáš se pani. Ta neví, zapomněla si to ověřit. Tak jistě. Hlavně, že nezapomněla jít do solárka. Tak jim deš napsat na fb, jestli můžeš mít (laskavě) dotaz, jaký je to (zkurvený) přesný složení těch (podělanejch) donutů. Nikdo ti neodpoví. Tak jistě.

Nejraději bys někoho zastřelila, hlavně potom, co si uvědomíš, že vedle v okně někdo SLYŠITELNĚ telefonuje. Nandáš si sluchátka. Netušíš, jestli tě ta hudba sere proto, že je moc pomalá, nebo moc rychlá. Ale rozhodně tě sere dost. Tak ji zas vypneš. Uklidňuješ se myšlenkou na donuty. Rozdělím si je na třetiny. Mám je tak na tři dny, každej má průměr jak pizza. Jeden čokoládovej, druhej malinovej. Padne ti zrak na boxovací rukavice. Je to ta nejkrásnější věc, kterou jsi dnes viděla. Na oběd dnes s ostatníma rozhodně nejdeš, protože seš hnusná.

Jedna tvoje kolegyně (a jeden tvůj bejvalej) má takovejhle stav nepřetržitě. Mohli by spolu chodit. Hahahahahahahahaha. Na chvíli se usměješ. Ale JEN NA CHVÍLI. Hned potom si totiž uvědomíš, že ti na tom fb (ty idioti) neodpověděli. PROSTĚ NEODPOVĚDĚLI. To máš ty (zasraný) donuty vyhodit? Máš chuť jim napsat: Hmmm, tak tomu říkám opravdu dospělý přístup, vůbec se neozvat. Nebo: Takže myslím, že mlčení jasně značí, že asi úplně nechcete zveřejňovat, co v těch (zasraných) donutech je. Nebo (jojojo, to bude nejlepší): Dobrý den, napsala jsem vám velmi slušně dotaz, na který mám jako zákazník, dokonce podle zákona o ochraně spotřebitele, ale to vám asi nic neříká, právo, a vy jste se ani neobtěžovali mi odpovědět. A od mého dotazu uplynuly nyní už více než dvě (!!) hodiny. To je v dnešní době sociálních sítí opravdu dlouhá doba. Tímto jste tedy přišli o mou potenciální další návštěvu a rozhodně vás nebudu NIKDE doporučovat. Spíše naopak. Škoda, jinak se mi váš koncept líbil. S pozdravem, Krámy.

Je ti zle, jakobys měla uprostřed hlavy nekončící grime. Výstižný, řekneš si, a trochu tě to uvolní, ale JEN NA CHVÍLI. Protože pak vyrazíš na ulici a ve dveřích prostě naprosto jasně, načasovaně, naschvál, zrovna když musíš jít ty, VRATKÁ, KŘEHKÁ, POMALÁ BABIČKA. O HOLI. O  H-O-L-I. Snažíš se zhluboka dejchat, zatímco jdeš (asi čtyři hodiny) dva metry za tou její prdelí (ta už tyhle tvoje problémy fakt nemá), než se dostaneš z obklíčení ostatních (debilních) chodců. V tramvaji před tebou sedí týpek, kterej si fakt jako ale už snad dělá srandu. Sedí takovým tím způsobem, jak je vlastně ze strany, takže jakoby ti přímo koukal do obličeje. Nebo spíš jakoby ti stál na špičkách. Jakoby ti vlastně ležel v posteli a dejchal na krk. Nebo do pusy. Nakonec, když vystupuje (zmrd), ještě se ti o rameno otře svojí (smradlavou) pláštěnkou.

Doma sežereš ty dva donuty. Prokládáš čokoládovej malinovým, aby ti nebylo tolik blbě, a sníst je ti trvá asi minutu. Super, kilo a jídlo na další dva dny v hajzlu.

Večer rozhodně nikam nejdeš (no tak ne že by se ti teda někdo ozval, ale kdyby náhodou). Protože seš hnusná. To už tady všichni vědí. Co ale ještě nevědí, je, že teď už seš taky tlustá. Máš chuť se zabít. Rozhodneš se na konec tohodle článku napsat aspoň nějaký srdíčka, aby ❤ to ❤ jako ❤ trochu ❤ vyvážilo ❤ všechny ❤ ty ❤ urážky. Tleskáš, máváš, řehtáš řehtačkou a frkáš frkačkou. Vítej doma, poznávám tě už z dálky, ty moje (Po)Malá Smrtko!

❤ 

Advertisements
(Po)Malá Smrt

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s