Tepláky

Článek pro Artikl, srpen 2017

.

Ošklivá sestřenice módy zvaná funkční oblečení se konečně dostala ke svým patnácti minutám slávy.

Advertisements

Svatá trojice

Článek pro Artikl, červenec 2017

Když se potřebuji uklidnit, počítám do deseti. Když potřebuji usnout, počítám ovečky. Když se potřebuji dobře obléct, počítám do tří.

Nebuď sama sebou. Je to nuda.

Článek pro Artikl, červen 2017, téma: Utopie

Jen si to představte. Máte za sebou nedělní snídani v posteli, líně jste se vystřídali ve sprše, pustili jste si pár nostalgických songů, a teď se procházíte po prosluněném městě. Nepotřebujete k dokonalému dni ani odjet do přírody, protože jste zamilovaní. On se na vás podívá, sebere veškerou odvahu, vykouzlí ten úsměv, kterému nikdy nemůžete odolat, a řekne: „Mám tě rád takovou, jaká nejsi.“

Dokonale oblečená duše

Článek pro Artikl, květen 2017

Dlouho se mi nechtělo všímat si, v jakém stavu je moje duše. Neposlouchala jsem intuici a nechala se tlačit do výběru. Přebírala jsem štendry plné nových kolekcí. Oblékala jsem tělo, objekt marketingových masáží. Duše zůstávala nahá.

Dostávat věci za to, že jsi hezká

Článek pro Artikl, březen 2017

Módní bloger je u nás pejorativní výraz. Širší veřejnost považuje blogerky za holky, které nic neumí, a tak aspoň píšou o tom, jak vypadají. Nebo ani nepíšou. Jen se vyfotí, přidají k fotce popis, kde si co koupily, a příspěvek proženou všemi sociálními sítěmi.

To sis stříhala sama?

Článek pro Artikl, únor 2017, téma: Experiment

Moje dětství byla džínová laclová sukně s barevnými kytičkami. Byla slavnostní. Znamenala, že dnes se bude dít něco speciálního. Jednoho rána jsem si ji oblékala s takovým nadšením, které ve mně už nikdy žádný kus oblečení nevyvolal. Ve školce bylo FOCENÍ. Budu ji mít na sobě na přední židličce. Šťastná, že budu nejhezčí holka na fotce (i přesto, že budu v sukni a bílých punčocháčích mít nevhodně roztažené nožičky), jsem se běžela před odchodem do školky vyčůrat. 

Co nosí hrací figurky

Článek pro Artikl, prosinec 2016, téma: Hra

Město z výšky je takový hrací plán. V parcích nejsou vidět popadané plody a rozbité lavičky. Silnice vytváří dohromady jeden veliký abstraktní obraz, cihlové střechy vypadají jako papírové štítky, které se můžou v dalším kole zpřeházet. Chybí detaily. Hra je zjednodušená. Soustředí se jen na základní pravidla. Vybíráme si figurky. Každý hráč má celý dav. Je to jako v životě, můžeme tedy mít jakou barvu chceme. A tak máme všichni černou.