Co nosí hrací figurky

Článek pro Artikl, prosinec 2016, téma: Hra

Město z výšky je takový hrací plán. V parcích nejsou vidět popadané plody a rozbité lavičky. Silnice vytváří dohromady jeden veliký abstraktní obraz, cihlové střechy vypadají jako papírové štítky, které se můžou v dalším kole zpřeházet. Chybí detaily. Hra je zjednodušená. Soustředí se jen na základní pravidla. Vybíráme si figurky. Každý hráč má celý dav. Je to jako v životě, můžeme tedy mít jakou barvu chceme. A tak máme všichni černou. Continue reading “Co nosí hrací figurky”

Co nosí hrací figurky

Vánoční příběh o marketingu

Kiwi. Tak pěkné slovíčko, že by se mělo využít. Uděláme z něj Miss Kamenické ulice, levé strany od Milady Horákové, třetích pater a výše. Nebo mu založíme Youtube kanál. Zapojíme ho do dalšího pokračování mezinárodní soutěže Eurovea. Pardon, Eurovision. Uděláme z něj prezidenta (škoda, že nemůžeme být monarchie.. nebo?). A poté po něm pojmenujeme server s letenkama. Když pak bude prodávat naše hrnce, půjdou na dračku. Nikdo nebude chtít vařit v ničem jiném, než v našich hrncích. Continue reading “Vánoční příběh o marketingu”

Vánoční příběh o marketingu

Vztahy na polívkových lžících

Vztah mezi mnou a tebou je jako jít proti větru s polívkovou lžící naplněnou červeným vínem. Jdu strašně pomalu, opatrně, abych nic nepokazila. Stejně se to do prdele furt vylejvá. Tak se každou chvíli úplně zastavím. Ani nedejchám. Čekám, až se hladina uklidní – jestli se tomu tak dá ještě říkat – už toho vína zbývá fakt málo. Napadne mě, že bych mohla aspoň ochutnat, abych věděla, jaký je. Ale připadá mi to takový smělý. Jakobych to neměla dělat. (Přitom si matně vzpomínám, že je to MOJE víno) Pořád se snažim to donýst dál. Vítr fouká a víno ze lžíce prostě mizí. A já sem od něj celá špinavá. Krvavý skvrny mám po celý svý hódobóžový bílý košili. Continue reading “Vztahy na polívkových lžících”

Vztahy na polívkových lžících