Jasmíně

Píšu ti dnes. Vzbudila jsi mě už brzo ráno. Nějaký vožralí kluci dole na ulici křičeli, že chtěj jídlo a cígo. Poprvé tohle léto mi byla při otevřeným okně trochu zima. Poprvé jsem se zamyslela nad tím, jaké to je, ležet v posteli sama. Přitáhla jsem si peřinu pod nos. Jenže už nešlo spát. Takový divný pondělí, sychravo, dvacátýho prvního srpna. Večer bude mít rozlučku se svobodou Týna. Budeme na tebe pít v lodích. Continue reading “Jasmíně”

Advertisements
Jasmíně

Zrcadlo

23335633_10155499389311273_433508647_o

Ráno si umýt ruce, podívat se do zrcadla na někoho, kdo v noci vypil lahev vína a teď od ní má zarudlé oči. Vzpomenout si na jízdu tramvají a popřemýšlet, jak dlouho mi potrvá cesta domů z bytu, ve kterém se právě nacházím bosa, v cizím tričku a bez kalhotek. Opláchnout obličej ledovou vodou. A celé zrcadlo. Zkalit obraz vlastní tváře. Dát zrcadlu pěstí a vyjít z koupelny s apatickým výrazem. Usmát se na děti, co jdou do školy a usmát se na kolegy v práci. Řemeslně dokonalý revival.

Zrcadlo

Nákup

Vysypal se jim z tašky celý svět. Pivo, toaleťák, balík sušenek, jogurt a houbičky. Smáli se a klečeli na chodníku. Bylo sychravý fakt hnusný ráno. A oni šli domů z Žabky, která má sortiment jak benzínka. Dívala jsem se na ně z tramvaje. Říkala jsem si. Stojíme tady a taky bysme si ty věci chtěli posbírat. Neviděl jsi je. Říkala jsem si. Vypadám zdravě, ale ve skutečnosti jsem taky zemřela v sedmadvaceti. Říkala jsem si. Podala bych ti plechovku piva, ty bys mi podal balík sušenek a nepřestávali bysme se smát. Dnes jsem neustlala.

Nákup